(IN: Zlínské noviny č.18, s.9 ze 3. března 1995; magazín Zlín 4, 2013, s.13)
Klubko dějin mnohých našich obcí se vine věky nepřetržitě až do současnosti. Zdaleka se však nejedná o pravidlo. V celé řadě lidských sídlišť již před staletími vyhasla ohniště, ustal činorodý ruch a shon. Tragické události přiměly obyvatele opustit místa, jež jim i jejich předkům po dlouhá léta byla domovem. Rozešli se hledat příznivější podmínky pro svoji existenci jinde. A neúprosný zub času pak pozvolna zahladil pozůstatky lidského snažení. Dnes mnohdy těmito místy procházíme, aniž bychom tušili, že zde kdysi dávno pulzoval pravidelný každodenní život.
Naštěstí tu a tam můžeme na stopy zaniklých osad narazit v záznamech archivních pramenů a poněkud tak poodhalit roušku z jejich zastřené minulosti. Jen tak rovněž zjistíme, že několik takových vesnic se nacházelo i na území dnešního Zlína. To je i případ dvou obcí, které se nacházely jižně od Malenovic. Jmenovaly se Horní a Dolní Doubravičky. Jak už sám název napovídá, vznikly kolonizací původně zalesněného prostoru. Zdrobňující koncovka „-ičky“ je odlišovala od nedaleké větší vesnice Veledúbravy (dnešní Doubravy). Nejstarší doklad o existenci obou lokalit najdeme ve středověké uherskohradištské městské knize zvané Liber negotiorum civitatis Hradisch. Uvnitř ní se nachází soupis obcí, platících markraběcímu městu (Uherskému) Hradišti tzv. mostné, který nese datum 16. května 1362. Zde se mezi jinými jmenují i Horní (Dobrawicz Superior) a Dolní (Dobrawicz Inferior) Doubravičky. Z dokumentu dále můžeme vyčíst, že fojt v každé z obou osad měl povinnost vybrat po jedné měřici ovsa z každého lánu a celkový výnos pak odevzdat hradištským výběrčím mostného. Za to měli zdejší usedlíci každoročně zajištěn přístup na městský trh skrze Kunovickou bránu, aby zde mohli prodávat svoje přebytky a nakupovat potřebný artikl. Ve výčtu ale nacházíme i některé další dnes už zaniklé osady ze Zlínska. Jsou to Prosinky (u Napajedel), Dalenovice (u Komárova), Podhradí (u Pohořelic), Svojšice a Pěnkov (v oblasti dnešních Karlovic). Také ony odváděly v ustanoveném termínu do Hradiště jednu měřici ovsa z každého lánu.
Co nám však v pramenu chybí, je majitel obou Doubraviček. Teprve ze zápisu, jímž v roce 1406 moravský markrabě Jošt vložil malenovické zboží Heraltovi staršímu z Kunštátu do zemských desk poznáváme, komu patřily. Mezi příslušenstvím hradu Malenovice se vyjmenovávají i ves Dubravičky a ves Vyšší Dubravičky. Podle pořadí, v jakém jsou mezi ostatními vesnicemi v záznamu obě obce uváděny, určoval už známý vlastivědný badatel 19. století V. Prasek jejich polohu. Horní Doubravičky tak situoval do oblasti dnešní Salaše.
Během panství Heralta staršího držel Malenovice jako zástavu přerovský hejtman Adam Běs. Pán z Kunštátu však zakrátko zemřel, neboť už roku 1408 jeho synové Heralt a Jiří vložili malenovické zboží včetně obou Doubraviček do zemských desk sourozencům ze Šonvaldu. Z nich Hynek ze Šonvaldu se na straně katolické šlechty zúčastnil památné bitvy u Vyšehradu (1420), kde jej snaha vyznamenat se před králem Zikmundem stála život.
Poté se sňatkem na malenovický hrad dostávají páni z Lichtenburka. A až na sklonku jejich vlády znovu čteme o Doubravičkách. V roce 1492 bratři Půta a Albrecht z Lichtenburka trhovým zápisem stvrdili předchozí prodej Malenovic Vilému Tetourovi z Tetova a Zlína. Ve výčtu příslušných obcí se objevuje i ves Doubravičky. O Vyšších či Horních Doubravičkách však zde již není zmínky. Ves patrně zpustla za česko-uherských válek (1468 – 1478). Avšak ani Dolním Doubravičkám nemělo být nadále dopřáno dlouhého trvání. Nevíme přesně, kdy odtud obyvatelstvo odešlo, ale v berních registrech z roku 1516 a 1538 se už neuvádí ani jméno této vesnice. Záhadou rovněž zůstává, co přimělo Doubravjany opustit rodnou obec v době, kdy už o žádném ostřejším konfliktu v naší oblasti neslyšíme. Vědci udávají, že v dobách míru způsobovaly zánik některých vesnic i zhoubné epidemie, živelné katastrofy či administrativní slučování obcí.
Jak uvedl uznávaný odborník V. Nekuda, vrchnost ve snaze obnovit v pozemcích pustých osad zdroj svých příjmů uplatňovala několik postupů. Často se pokoušela opuštěná místa znovu osadit poddanými. U nás jsou typickým příkladem toho Březůvky, zpustlé přibližně v téže době jako Doubravičky a ještě na konci 16. století znovu obnovené. Jinými způsoby využití bylo pozemky svést k panskému dvoru nebo na nich zbudovat rybníky. Někdy taky poddaní z blízké obce dosáhli svolení, aby je za sjednaný poplatek směli obdělávat. Anebo se půda prostě nechala znovu zarůst lesním porostem. V hornatých oblastech se pak často využívala i jako pastvina. A to byl zřejmě i případ aspoň jedné z lokalit, o nichž je řeč. V zápisech malenovického panství ze druhé poloviny 16. století se po Otmarově Lhotě (dnes Lhota u Malenovic) uvádí „ves pustou Horní Doubravičky, ves pustou Dolní Doubravičky“ a hned následuje „oulehle Přemkov, mlejn pod Skalkou ležící…“.
Jihozápadní stráň kopce Baláž, svažující se k prameni stejnojmenného potůčku protékajícího posléze Malenovicemi, nese dosud v katastrálních mapách jméno Přenkovy. Spolu s vrchem Skalkou, na jehož ostrožně dosud vévodí malenovický hrad nám umožňují lokalizovat někdejší osadu Dolní Doubravičky právě do údolí zmíněného potoka. A tímto zjištěním naše pátrání po dějinách dvou zaniklých středověkých vsí na území Zlína uzavíráme.
Nejstarší záznam o Horních a Dolních Doubravičkách (Dobrawicz Superior/Dobrawitz Inferior) ve středověké hradištské městské knize. Nad nimi uvedeny Malenovice (Malnowicz), pod nimi Lhota u Malenovic (Hotinan).