Hejtman Jan Svojše ze Zahrádky a Napajedel

(In: Malovaný kraj 51, 2015, č.3, s.8)

Jihovýchodní Morava stala se v 15. století územím, kde se koncentrovalo větší množství výbojné šlechty. Už se zdálo, že se místní bouřliváky podařilo upokojit, když zde načas majetkově zakotvil proslulý hejtman Jan Svojše ze Zahrádky. Jeho rod dle našeho předního historika Petra Čorneje pocházel z Písecka v Čechách. Janův otec, Svojše ze Zahrádky, se proslavil zejména tím, že radikální straně pražských husitů nejen vyzradil záměr Zikmunda Korybuta provést v Praze mocensko náboženský převrat, ale navíc litevského knížete taky 17. dubna 1427 zajal a uvrhl do vězení. Odměnou mu pak po několik let byl post pražského hejtmana.

V otcových stopách šel i syn. Jan Svojše se někdy v padesátých letech vojenskými službami Jiřímu z Poděbrad domohl zástavy hradu Bouzov. Dozvídáme se o tom ze sporu, který vedl se svým tamějším sousedem Pročkem z Kunštátu. Vinil totiž Kunštáta, že mu na trhu ve svém městě Jevíčku zjímal poddané z bouzovského zboží, naproti čemuž jej pan Proček žaloval za věznění tří svých služebníků po šest neděl ve věži hradu Bouzov. Spor skončil naštěstí smírně. K tomu jistě přispělo i to, že v době podání stížností nebyl již Jan Svojše bouzovským pánem. V roce 1459 mu totiž Jiří z Poděbrad, již jako český král, zapsal do zástavy v sumě 1000 kop grošů tvrz a městečko Napajedla s příslušenstvím. Již 17. března 1460 rytíř ze Zahrádky a Napajedel pohnal k zemskému soudu do Brna Jana Zajíce z Valdeka, neboť mu jeho vinou nebyly ves Rozumice (?) a dvůr v jiné osadě vloženy do zemských desk. Zároveň žaloval Dobeše z Rohozova pro nesplnění závazku. O co šlo, půhon neuvádí. Snad se Dobeš zaručil za vklad vzpomínaného majetku do zemských desk. I v těchto případech došlo k urovnání sporu ještě před soudním jednáním. Zásluhu na tom měl Jindřich Bařický z Morkovic. Jaké byly jejich vzájemné vazby však není možné vystopovat.

Již počátkem šedesátých let zaplétal se Jan Svojše do konfliktů v Uhrách a Rakousích, ve kterých stěžejní úlohu sehrávali bratříci. Jednalo se o profesionální bojovníky, žijící organizovaně pospolu v tzv. rotách, kteří se navzájem bez ohledu na postavení oslovovali „bratře“. Časté války ve střední Evropě, do nichž byli najímáni, jim poskytovaly obživu i cestu ke kariéře. Dne 12. května 1464 jej obvinil Jan Jičínský z Cimburka, že mu Svojšovi ozbrojenci způsobili škodu ve vesnicích Štítná nad Vláří a Bylnice na brumovském zboží v částce 400 zlatých. Zároveň velmož napajedelského rytíře žaloval, že mu jeho lidé oloupili poddané z (Valašských) Klobouk, když tito jeli za svými potřebami do města Kremnica. K oběma incidentům mělo dojít tenkráte, kdy Jan Svojše vojensky táhl do Uher. V případě újmy štítenských a bylnických vesničanů však Jan Jičínský přesáhl finanční výši skutečné škody. Proto byl později napajedelský rytíř zproštěn obžaloby. Ještě téhož dne, tedy 12. 5. 1464, žaloval napajedelského pána i Racek ze Zborovic. Svojšeho člověk Matěj mu údajně „pobral“ ve vsi Lísky u Koryčan. Jak však vyplývá z dalšího půhonu, držel Racek zboží ve zmíněné osadě neprávem. Byl tudíž Jan Svojše na počátku roku 1466 od této obžaloby osvobozen.

Přibližně v polovině šedesátých let 15. století vedli rytíř ze Zahrádky a Václav Vlček z Čenova v čele bratříků soukromou válku v Rakousích proti císaři Fridrichu III. Příčinou byl finanční dluh rakouského panovníka za předchozí služby. S nimi se nepřátelských nájezdů účastnili i někteří moravští páni, jako například Matouš ze Šternberka a Lukova, Jindřich z Lipé či vládce pevného hradu Vranov Jiřík Bítovský. Podle svědectví kronikářského záznamu probíhal konflikt v plné tvrdosti tehdejší doby. Při něm uvedení loupili, sváděli půtky, bořili a vykrádali svatostánky i zneuctívali panny. Fridrich III. opakovaně naléhal na českého krále, aby útočníky společně ztrestali. Naoplátku sliboval do Říma vyslat poselstvo, jež by jednalo v Poděbradův prospěch u papežské stolice. Ta se už tehdy k českému panovníkovi stavěla nepřátelsky. Když však Jiří z Poděbrad s pomocí nepřicházel, nezbylo Fridrichovi, než v létě roku 1466 Jana Svojšeho i Václava Vlčka vyplatit. Rytíř ze Zahrádky tedy finanční prostředky získal. Měl toho taky zapotřebí, neboť někdy na jaře 1466 musel nejspíše k financování rakouské kampaně prodat napajedelskou zástavu. Jejím novým nabyvatelem se stal králův rádce a diplomat Albrecht Kostka z Postupic. Ten je zde doložen již 31. května téhož roku.

Jan Svojše i se svým druhem Václavem Vlčkem z Čenova nalezli uplatnění ve službách samotného českého krále. Oba již byli uznávanými vojenskými hejtmany. Když pak v roce 1468 vpadl uherský král Matyáš Korvín na Moravu, dal Jiří z Poděbrad k ruce svému synu Viktorinovi jako zkušené válečníky i Jana Svojšeho a Vlčka. Mladý princ však nedbal jejich rad a nepředloženě se u Třebíče postavil vojensky silnějšímu Korvínovi. Utrpěl takovou porážku, že nebyl schopen ubránit ani samotné město a musel se uchýlit za zdi třebíčského benediktinského kláštera. Obklíčení hejtmani se ale za blíže neznámých okolností pokusili o atentát na uherského krále. Když pak princ Viktorin požádal Korvína o záruku bezpečí pro Jana Svojšeho, Anaxagoru i Václava Vlčka k osobnímu vyjednávání, rozhněvaný Korvín mu 23. května 1468 latinsky psaným listem odpověděl: „Není nám nadále na prospěch dávat glejt oněm osobám, jejichž lstí jsme včera málem ztratili vezdejší život. Jestliže pro cokoliv čestného k nám poslat chcete, máte, jak věříme, s sebou jiných, poctivých osob, kterým my, když potřeba nastane, dáme glejtu náležitého.“

Král Matyáš si byl jistý, že má obklíčeného českého prince pevně v rukou. V tom se však velice přepočítal. Rytíř ze Zahrádky a Vlček rozdělili své zbylé vojsko na tři části. První část útokem otevřela cestu skrze uherské ležení. Druhý houf se synem krále Jiřího z obklíčení unikl do bezpečí připravené vozové hradby českého vojenského sboru. S ním přišel Viktorinovi na pomoc jeho bratr Jindřich. Třetí oddíl pod Václavem Vlčkem však utrpěl velké ztráty a musel se vrátit zpět do kláštera. To se událo v noci z pátého na šestého června roku 1468. A tady další zprávy o Janu Svojšem mizí. Víme jen, že jeho potomci již na Slovácku zůstali majetkově zakotveni. A později se do Napajedel dokonce ještě vrátili.

Kontakt

Milan Krajča krajim@centrum.cz