K počátkům fakulty ve Zlíně

(Částečně vyšlo IN: Strojírenská technologie (časopis pro vědu, výzkum a výrobu) XIII, 2008, č.2, s.4-5 pod názvem "Pokus o zřízení fakulty ve Zlíně před padesáti lety").

Dějepisec Vysokého učení technického v Brně (dále jen VUT) Otakar Franěk ve své práci poznamenal: „K nejdůležitějším událostem šedesátých let v životě naší školy patří nesporně založení čtvrté fakulty VUT – fakulty technologické se sídlem v Gottwaldově." Vzhledem k časovému odstupu lze jeho zhodnocení ještě vygradovat: patřilo k nejdůležitějším událostem soudobého československého vzdělávání a výchovy. Vždyť – jak shodně tvrdí všichni pamětníci – fakulty s podobným zaměřením ve střední Evropě tenkráte nebylo. Šlo tedy nesporně o průkopnický počin.

Historik brněnského VUT se ovšem takto vyjádřil k aktu, kterým se v roce 1969 završilo minimálně desítileté úsilí hospodářských, politických a pedagogických pracovníků z celé východní Moravy. Lesk jeho úspěšnosti dal již v době zveřejnění citovaných slov zapomenout na nezdařený pokus o zřízení fakulty kožařské, gumárenské a plastikářské ve Zlíně roku 1963, a rovněž na ty osoby, které se v něm angažovaly. Dnes už se s fragmenty nastíněné aktivity můžeme setkat pouze na zažloutlých stránkách písemností v archivech i spisovnách. A právě na základě poznámek, získaných v archivu University Tomáše Bati, a taky svědectví několika pamětníků vznikl tento příspěvek. Jeho smyslem je poněkud připomenout peripetie úsilí o vznik první zlínské fakulty, jako i zmínit některé osobnosti, jež se na něm podílely.

Velkorysý záměr, vybudovat na východní Moravě samostatnou vysokou školu, stál již u samotného zrodu Detašovaného pracoviště Slovenské vysoké školy technické (SVŠT) Bratislava se sídlem v Gottwaldově (nadále budu ve svém příspěvku užívat současný název města „Zlín“). Při jednání na Ministerstvu školství a kultury (MŠK) 22. prosince 1959 byl zástupci Ministerstva spotřebního průmyslu (MSP) a národního podniku Svit společně předložen návrh na zřízení Vysoké školy kožedělné v Gottwaldově. MŠK však ústy svého styčného jednatele, ing. Václava Císaře, tuto koncepci tenkráte rozhodně odmítlo. Záporné stanovisko ministerstva V. Císař odůvodňoval tím, že aprobace „strojař-chemik-technolog je ve vysokém školství velmi nákladná a proto doporučuje, aby zatím nebyla zřizována samostatná vysoká škola, ale aby základní studium bylo prováděno při jiné vysoké škole a specializace pak byla studována na detašovaném vysokoškolském pracovišti, které by bylo zřízeno při n. p. Svit.“ Do lavírování MŠK se bezprostředně promítal střet zájmů dvou vlivných institucí. Z jedné strany se jednalo o záporný postoj Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích, která ve vysokoškolském pracovišti na východní Moravě viděla nežádoucí konkurenci a prostřednictvím svých konexí se všemožně snažila jeho vzniku zabránit. Pardubický rektor Jiří Klikorka tvrdil, že potřebu vysokoškolských odborníků v obuvnicko plastikářské výrobě jeho škola dokáže sama zabezpečit. Proti tomuto řešení se odpočátku stavěla ministryně spotřebního průmyslu, Božena Machačová-Dostálová, do jejíhož resortu náležely obuvnické a gumárenské závody v celé tehdejší československé republice. Tato žena přijala ideu vzniku vysokoškolského zařízení ve Zlíně za svou. Podle vzpomínek pamětníků údajně dokonce osobně tlačila na vedení zlínského Svitu, aby jeho vznik prosazovalo a technicko-materiálně podporovalo.

Stěžejní úlohu ze strany n.p. Svit v nastíněných jednáních hrál Jan Beránek. Ten jako pracovník výzkumného ústavu kožedělného dostal od vedení podniku za úkol všestranně zastupovat a obhajovat zájmy vzdělávání perspektivních kádrů v kožedělném průmyslu. Starší obyvatelé Zlína si jej možná ještě dnes budou pamatovat spíše jako pedagoga na místní Střední průmyslové škole kožařské. Plodem spojeného úsilí bylo slavnostní zahájení výuky na Detašovaném pracovišti SVŠT Bratislava ve Zlíně dne 1. října 1960. Předznamenávaly se dva studijní obory: mechanická technologie a konstrukce kožedělných, gumárenských a plastikářských strojů. Jejich výuku tehdy nezajišťovala žádná ze stávajících vysokých škol v Československu. Následně asi právě J. Beránek v lednu 1962 koncipoval „Návrh na zřízení samostatné fakulty SVŠT v Bratislavě detašované v Gottwaldově“. V té době už ale sám stál v nemilosti podnikového výboru KSČ. Údajně zvláště pro příliš samostatný postup. Na naléhání předsedy výboru byl tedy J. Beránek zbaven svého pověření.

To však patrně nebyl jediný důvod, proč zmíněný „Návrh“ zůstal nevyužit. Další příčinou snad byla i vzrůstající snaha VUT v Brně o získání detašovaného pracoviště (dále jen DP) ve Zlíně. Předtím, koncem padesátých let, při počátečních jednáních o zřízení zlínské vysoké školy VUT zájem neprojevilo. Nyní brněnský rektor Vladimír Meduna ve vysokoškolském pracovišti na východní Moravě viděl příležitost jisté kompenzace za ztrátu chemického odboru, který v roce 1951 zabrala nově zřízená vojenská technická akademie. V prosazení svého záměru VUT značně využívalo skutečnost, že počátkem šedesátých let vznikl Jihomoravský kraj, kam spadal i tehdejší Zlín. Poukazovalo se tedy na územně správní příslušnost, jíž by mělo odpovídat i administrativní zastřešení DP. Tento názor došel sympatií na Okresním výboru KSČ ve Zlíně, který nelibě nesl požadavek stranické organizace SVŠT v Bratislavě na začlenění místních komunistů do svého rámce.

Rovněž vedení podniků Svit, Rudý říjen, ZPS i Závodů 29. augusta v Partizánském souhlasila. Jejich podporu, stejně jako podporu jejich nejvyššího resortního orgánu, tj. MSP, zřejmě uvedenému záměru získal příslib V. Meduny podporovat v rámci VUT realizaci jejich prvopočátečního zájmu. Ten směřoval ke zřízení vysokoškolské instituce „fakulta-závod“, hospodářsky začleněné přímo do n.p. Svit. Její vytvoření by plně navazovalo na tradice baťovského vzdělávacího systému, který se právě ve Zlíně tolik osvědčil. Samotné ministerstvo školství pak ponechávalo celou záležitost plně na dohodě rektorů obou škol. Tak se dosáhlo shody rozhodujících složek na zmíněném převodu DP. Zbývala jediná instituce, která se zpočátku ještě zdráhala přivolit – Slovenská vysoká škola technická v Bratislavě. Její počáteční otálení snad spíše souviselo s požadavkem zachovat si část externího pracoviště v otrokovickém Svitu. Tato snaha se pak skutečně zdařila. Navíc právě ve vzpomínané době strojírenské závody z Dubnice n.V. přišly do Bratislavy s návrhem, vytvořit rovněž v jejich městě fakultu-závod. Tím SVŠT ztratila jakýkoliv zájem se ve Zlíně nadále angažovat.

Bylo rozhodnuto! Zbývalo už jenom dojednat termín a dílčí kroky převodu mezi zástupci obou rektorátů. Dokládá to i zápis ze schůze Oborové komise strojírenství ČSSR, konané 1. 11. 1962 (bod 53, 62-63): „S ohledem na stálé obtíže při řízení výchovy stroj.inž. specialistů pro kožedělný a chemický průmysl v DP Gottwaldov Strojní fakultou SVŠT Bratislava (začlenění neodpovídá územnímu uspořádání) doporučují OKS předsednictvu SVVŠ

  1. realisovat urychleně opatření navržená v „Návrhu plánu rozvoje strojních fakult do r. 1980“, převést obě specialisace a podřídit středisko v Gottwaldově VUT Brno.
  2. uložit rektorům SVŠT Bratislava a VUT Brno, aby společně navrhli složení komise, která by navrhla opatření komplexně zajišťující převod, nejlépe k začátku školního roku 1963/64.

Hlavní zodpovědnost za vlastní převedení však spočinula na brněnské vysoké škole. Dosavadní memoárové a kronikářské práce uvádějí, že zlínské DP se stalo součástí VUT Brno počátkem září roku 1963. Dokumenty v universitním archivu však dokládají převzetí DP jako svého zařízení brněnským vysokým učením již 1. 7. téhož roku. Péčí o něj a vedením místní katedry byl ve funkci proděkana Strojní fakulty VUT pověřen profesor ing. Josef Ondra. Tento pedagog zastával od letního semestru 1960 do letního semestru 1962 funkci děkana Strojnícke fakulty SVŠT v Bratislavě. Právě on přijímal vznikající DP ve Zlíně pod křídla své instituce. V pozadí Ondrova odchodu z děkanského křesla údajně už tenkrát stála národnostní řevnivost jeho slovenských kolegů. Pan profesor byl totiž Čech (J. Ondra se narodil 23. 1. 1913 v Malé Losenici, okr. Žďár nad Sázavou). Zdá se, že poté tento pán spojil svůj osud se zlínským DP. Spolu s ním přešel k VUT Brno. Dlouho se však v Brně (a tudíž i ve Zlíně) neohřál. Podle vzpomínek pamětníků patrně v důsledku nesouladu se svým novým nadřízeným, děkanem V. Horákem, si již záhy hledal místo na ministerstvu školství. Už v zápisu z kolegia rektora, uskutečněného 23. října 1963, čteme poznámku: „Soudruh děkan V. Horák se žádá, aby zajistil náhradu za prof. Ondru, který odchází na MŠK.“ Okolnosti a motivy změn pracovišť Josefem Ondrou bude třeba ještě ozřejmit studiem pramenů v archivech Slovenské technické univerzity v Bratislavě a VUT v Brně. Ondrovým nástupcem ve Zlíně se stal proděkan VUT Jan Vincent.

Zdálo by se, že vedení VUT nedostálo v roce 1963 svým slibům ohledně zřízení fakulty na východní Moravě. Přiznejme si však, že v roce 1963 pro to ještě zejména v důsledku nedostatku stálých místních odborných kapacit nebyly ve Zlíně optimální podmínky. Ty nastaly teprve příchodem části pedagogů ze zaniklého Pedagogického institutu o rok později, jehož dosavadní prostory a zařízení DP rovněž získalo, jako i habilitacemi některých asistentů. Navíc další vývoj zlínského DP prokázal opak. Dne 1. 9. 1966 bylo zdejší vysokoškolské pracoviště z rozhodnutí rektora Vladimíra Meduny a se souhlasem ministerstva školství organizačně začleněno jako samostatná složka do rektorátu VUT a převzalo všechny pracovní funkce a povinnosti fakulty. Tím se razantně přiblížilo k onomu výraznému mezníku, jímž jsme začali a které se dokonalo zřízením první oficiální východomoravské fakulty.                                                                                 

Kontakt

Milan Krajča krajim@centrum.cz