Povstání bystřického předměstí Trávník v XVI. věku

(IN: Zpravodaj města Bystřice p.Host. 11, 1997, s.16-17)

Dle svědectví historických dokladů zažilo městečko Bystřice pod Hostýnem ve druhé půli XVI. století čilý hospodářský rozkvět. Přední zásluhu na této skutečnosti měl mír, jenž v zemi vládl. Drobné loupeživé vpády z Uher, jež tu a tam rozvířily poklidnou hladinu života, až do těchto míst nedospěly. Tady sloužily jen jako vděčné náměty nejrozmanitějších rozprav a klevet kramářů, starých tetek a jarmarečníků. Ti posledně jmenovaní se sem rádi sjížděli ze všech koutů Moravy i odjinud zvláště poté, když roku 1554 tehdejší český král Ferdinand I. potvrdil Bystřici p.H. dva jarmarky a přidal týdenní trh.

Další významnou roli v prosperitě městečka hrála jeho poloha. Obcí procházela důležitá obchodní stezka, písemně doložená již roku 1396. Vedla z Polska přes Těšín, Nový Jičín a u Choryně zahýbala na Kelč, odkud pokračovala skrze vzpomínanou Bystřici dál k Holešovu a Hulínu. Na ní máme v Kelči (1396), Holešově (1484) a Hulíně (1261) zaznamenán výběr mýta. Rovněž příroda místu popřávala. Podle lánského rejstříku ze 13. září 1675 byly dvě třetiny zdejší orné půdy zařazeny do druhé bonitní třídy a jedna třetina dokonce do první. Není tedy divu, že v polovině šestnáctého století, kdy vzrůstající hlad po půdě vedl k osidlování i méně příhodných horských lokalit (tzv. syrových kořenů), zdejší místa nutně vábila pozornost lidí, hledajících nový domov a obživu. Již v urbáři bystřického panství ze vzpomínaného období děje se zmínka o třech nových rolích při městečku, ze kterých se faráři desátá kopa dává. Když faráře není, tedy desátou měřici ozimu, činí deset kop a ovsa 6 kop.

Zmiňujeme-li se o duchovním správci, je třeba uvést třetí důležitý činitel příznivého hospodářského klimatu. Jím bezesporu byla příkladná náboženská tolerance, jež v městečku okolo poloviny XVI. století panovala. Ačkoliv se čerství majitelé tvrze a panství Bystřice p. H. Prusinovští z Víckova (vklad do desk 1555) hlásili ke katolictví – synovec prvního držitele obce z tohoto rodu, Přemka, Vilém, byl dokonce biskupem olomouckým – k jinověrcům se chovali snášenlivě. Proto zde vedle sebe pokojně žili římané, židé i příslušníci bratrského sboru. Všichni pohromadě svojí prací přispívali ke zvelebení společného domova. Zároveň tu nacházeli útočiště Ti, kterým jinde náboženské poměry bránily svobodně vyznávat svoji víru. Ze svých starých sídlišť si přinášeli nové poznatky, zkušenosti i zručnost, což rovněž zúročovali k blahobytu celé obce.

Blahodárný vliv na vývoj městečka pak mělo i úsilí o pořádek v jeho správě. To se odrazilo v zavedení tzv. gruntovních knih, v nichž se vedla evidence veškeré bystřické zákupní půdy a jejích držitelů. Zanášely se sem i pohledávky (tzv. spravedlnost), které na těchto pozemcích vázly. Na konci nejstarší z uvedených písemností (uložena in: SOkA Kroměříž) nacházíme rovněž záznamy smírčích ujednání – neklamný to doklad snahy po pořádku i v městském soudnictví. Právě k těmto záznamům se druží též zpráva, jež se stala základním pramenem našeho příspěvku. Vydává nám totiž svědectví o založení nového bystřického předměstí právě v popisovaném období.

K četným osadám na našem území se již od dávných dob družily obecní pozemky. Představovaly zpravidla návesní prostor, nějakou tu louku a mohl jimi býti i díl blízkého lesa. Obyvatelům příslušné lokality sloužily jako zdroj píce, dřeva, pastvina apod. Příhodná doba XVI. století z nich pak činila vyhledávaný kolonizační prostor. Samotná vrchnost nejen ochotně dávala souhlas k osídlení místa, ale často jeho kolonizaci taky iniciovala. Vždyť i jí z každého kousku obdělávané půdy plynul náležitý prospěch. Prostřednictvím tzv. lokátora (v našem případě radních) totiž vlastníci půdy uzavírali s příchozími písemné smlouvy, jasně vymezující jak jejich práva, tak i povinnosti. Tyto listina se nám, bohužel, do dnešní doby nezachovaly. A tak často můžeme jen neurčitě hádat, kdy k osídlení lokality mohlo dojít. Ovšem díky již vzpomenutému zápisu z nejstarší gruntovní knihy lze právě v Bystřici p. H. dobu geneze zdejšího předměstí Trávník poměrně spolehlivě určit. Navíc nás zpráva seznamuje se soudobým složením městské rady i s poměrem novousedlíků vůči městečku. Její text, nalézající se ve výše zmíněném archivu (sign. B-a-4, i.č.77, fol.509), zní následovně: „Reystra zapsání, co kdo má dávati platu obci Bystřickey

Léta 1567 na den sv. Václava (28. září) za purmistra Jana Ždánského, konšela Jana Perútky, Valacha, Jana Juřencova, Vaňka Krejčího, Václava Housova, Vojtka Koláře, Jana Ujčíkova – za tej rady spolu přísedících, stala se smlúva celá dokonalá mezi pány staršími na místě všeckej obce a s povolením urozeného a statečného rytíře pana Přemka z Víckova, na ten čas pana držitele zboží bystřického, strany druhej mezi novosadníky, kteříž sou se postavili na trávníku obecním, co mají platu obci bystřickej dávati nyní od tohoto svatého Václava i na budúcí časy. Podle tej smlúvy mají dávati při svatém Jiří po 7 groších, při svatém Václavě po 7 groších. To budú povinni dávati, a tak bez překážky jinej žádnej, bez robot beze všech panu Jeho milosti, jedině na robotu obecní povinni podle soused jinejch choditi povinni budú.

Přibližně ve stejné době slyšíme dokonce o novém městečku Grygově, jinak Trávník, v těsné blízkosti Zlína, kde tehdy vládli Tetouři z Tetova. Potomky zakladatelů těchto sídlišť můžeme ještě i dnes poznat po jméně. Již v XVI. století se totiž často těmto novým obyvatelům odvozeně říkalo Novosad, Trávnický, Trávníček apod. Označení se pak přenášela i na další potomky a postupně se stávala dědičným příjmením. Vůbec první, koho z nového bystřického předměstí Trávník známe jménem, byl tamní mlynář. Hned v dalším zápise téže knihy totiž čteme: „Léta 1568 na den sv. Filipa a Jakuba (1. května) za purmistra Jana Ždánského, za tej rady Jurka, mlynář trávnickej má dávati platu obci bystřickej při svatým Václavě nejprv příštím 10 grošů a tak rok po roce i na časy budúcí mimo platy všecky Jeho milosti pána. Na takovej způsob, že se jest do trávníku obecního připletl v jednom místě, kde valcha bejvala, v druhém místě nade mlýnem – kdež ten rybníček – tu jest tolikéž se připletl. I vyndouc na to úřad zvolanej hromady i všecka obec ta, sou smlúvu s ním učinili, aby jim ten plat nahoře psaný dával, že jeho při tom zanechají. A von se v to podal, a to na obci dávati mají i potomci jeho, kdožkoli na tom mlýně. Stalo se léta a dňa nahoře psaného.

Počínající bouře mezi novým mlynářem a pány radními byla tedy včas zažehnána k obecnému prospěchu. Vystavění trávnického mlýna mělo totiž velký hospodářský význam pro další existenci osady. Lidé zde našli skutečný domov. A tak, i když místo později – za třicetileté války – zpustlo, ti, kteří přežili, se sem zase vraceli zpět. Ovšem, časem se zde objevovali též nově příchozí. Díky houževnatosti a pracovitosti místních obyvatel pak přečkalo sídliště přes celá staletí až do současnosti. A tak zatímco zlínský Trávník postupně zmizel, překryt Baťovými závody i vlakovým a autobusovým nádražím, tvoří ulice Trávnická, směřující k zastavěným tratím Trávníky Přední a Zadní, dodnes pevnou součást města Bystřice pod Hostýnem.

Kontakt

Milan Krajča krajim@centrum.cz