Před 600 lety prvně zaznamenány obce Březová, Veselá a Lužkovice

(IN: MF Dnes XVIII, č.41, s.B4 ze 17. února 2007)

Ne každé naše sídliště se ze šera dávnověku vynořilo za tak dramatických okolností jako trio vesnic u Zlína: Březová, Veselá a Lužkovice. Jejich neobvykle rušný start do historie dává tušit už sama skutečnost, že nejstarší dochované záznamy jmen všech tří lokalit z roku 1407 nacházíme v tzv. půhonných knihách. Tedy v písemnostech, kam se zanášely údaje o majetkoprávních sporech jednotlivých šlechticů, kleriků a měšťanů. Zkusme si přiblížit průvodní epizody této zajímavé události, od níž nás letos dělí rovných 600 let.

Samotný počátek 15. století jako by předznamenával jedno z nejvzrušenějších období našich dějin. Na jaře roku 1405 skončil v českých zemích válečný konflikt uvnitř panující lucemburské dynastie. Řinčení zbraní však ani poté na Moravě neutichlo. Bojové družiny moravských velmožů dál mstily domnělé i skutečné křivdy svých pánů. Oslabení panovnické moci využívaly i roty lupičů a lapků. Přepady, loupeže a žhářství byly takřka na denním pořádku. Mezi nespokojence náležel i tehdejší držitel Březové, Veselé a Lužkovic Ješek (Jan) ze Šternberka a Lukova. Kdoví, jak dlouho by si mečem vyrovnával účty s protivníky, kdyby namísto penězi neplatil svým zbrojnošům, komplicům i dalším věřitelům jen sliby. Jednoho dne totiž příslovečný pohár trpělivosti přetekl. Jeho bojovníkům omrzelo zdarma prolévat svoji krev. A na milého neplatiče si došlápli rovnou u zemského soudu v Olomouci.

Ještě i dnes můžeme obdivovat zaujatost tehdejších soudců pro čest a spravedlnost. O tom nás mimo jiné přesvědčí právě nejstarší záznam o existenci vzpomínaných obcí. Z něj se dozvídáme, že někdy před první postní nedělí Invocavit (13.února) a pátou nedělí postní Judica (13. března) roku 1407 exekuční úředníci vyznačili ve vesnicích Ostrata, Březová (Brzezowa), Veselá (Wessela), Lužkovice (Luzcowicz), na statcích zlínských a v Kaňovicích majetek určený k pokrytí dluhů pana Ješka. Jen jména nápadníků soudně obstavených statků ve zprávě chybí. Noví držitelé se však díky lukovskému pánu časem zapletli i do vzájemných třenic mezi sebou. Díky tomu lze jejich totožnost vypátrat ještě v té samé půhonné knize. V Lužkovicích se stal pánem majetkového dílu Matéska z Výklek a v Březové Vítek Kyta z Bystřice. Ve Veselé došlo patrně k odškodnění Štefana z Hynčiny.

Ani soudní zásah však Zlínsku žádoucí pokoj nepřinesl. Právě naopak! Vyrovnání pohledávek Šternberkových věřitelů ještě ani uvedeným postihem neskončilo. Katastrofální ztráta rozsáhlého společného i osobního majetku nepopsatelně rozlítila Ješkova synovce Albrechta ze Šternberka a Zlína vůči svému strýci. Rodinná roztržka pak přerostla až v otevřené násilí. Nejenže svého příbuzného Albrecht zbavil vlády nad zlínským zbožím, ale dokonce proti němu i válečně vytáhl. Dobyl přitom na panu Ješkovi hradu Lukov. Teprve poté asi skončila bouřlivá kapitola počátku dějin Březové, Veselé a Lužkovic. Ovšem opět ne nadlouho. Na obzoru se už totiž zvolna začínaly rýsovat husitské války.

Březová, Veselá i Lužkovice na počátku 15. století příslušely ke hradu Lukov.

Kontakt

Milan Krajča krajim@centrum.cz