(IN: Noviny pro Zlínsko II, č.13 z 18. února 2000)
Čas je neúprosný i ke stavebním památkám. Ze starověku se u nás nedochovala jediná stavba, středověk nám jen tu a tam zanechal torzo soudobého feudálního sídla. V drtivé většině však i středověké budovy zanikly zcela, nebo byly nahrazeny útvary novějšími. To je i případ slavičínské tvrze, namísto níž dnes ve městě můžeme obdivovat barokní zámek s pseudorenesanční úpravou.
Samotný Slavičín je poprvé připomínán roku 1256. Obec se již v oné době vyznačovala městským charakterem. Ve 14. století pak příslušela ke hradu Sehradice. Jak vyrozumíváme ze samostatně prováděných lenních přísah, které držitelé městečka povinně skládali jeho vlastníkům, olomouckým biskupům, tvořilo však i v rámci sehradického léna vždy autonomní statek. Význam Slavičína zvyšovala důležitá mezinárodní stezka, na níž se rozkládal. Vedla z údolí Olšavy skrze Vlárský průsmyk dále do sousedních Uher. Z výhodné polohy těžil i rozvoj místních řemesel a obchodu, dokumentovaný již ve středověku užíváním práva trhu. Byl však Slavičin rovněž centrem duchovním a kulturním. Už v roce 1404 máme doloženu existenci nejspíše mnohem staršího kostela. A právě kvůli správě a zabezpečení tak příhodné lokality se posléze přikročilo ke zbudování místní tvrze.
V lenních knihách biskupství olomouckého nacházíme již k roku 1354 zaznamenaného jistého Vyše (Vojslava) ze Slavičína. Skutečnost, že se šlechtic psal podle tohoto místa, svědčí už o existenci zdejšího feudálního sídla. Po něm objektu užívali i jeho synové Ješek a Stašek ze Sehradic, proslulí svým sporem s vizovickým klášterem. O tvrzi v městečku však výslovně čteme až o více než sto let později. A ne náhodou se tato nejstarší zmínka děje v písemnostech uherské provenience. Dne 3. února 1440 nechal Miroslav z Cimburka sehradické léno zapsat slovenskému zemanu Petrovi z Nebojse. Spolu se svým bratrem, Janem Balšanem, si však i nadále ponechal Slavičín. Tím jej navždy oddělil od Sehradic. Později se jeho držiteli stávali páni brumovského hradu. Jen krátký čas jím ještě odděleně vládl Jan Jičínský z Cimburka, než jej známý slovenský válečník Ladislav z Podmanína získal k Brumovu zpět výměnou za Bánov a Bystřici pod Lopeníkem. A právě s tímto mužem je spojeno první dochované písemné zaznamenání slavičínské tvrze.
Jako vojenský hejtman krále Matyáše Korvína nabyl Ladislav rozsáhlý pozemkový majetek, rozprostírající se po obou stranách moravsko-uherské hranice. Veden obavou o zachování rozsáhlých statků pro své potomky, obrátil se na kapitulu v Nitře s žádostí o vyhotovení závěti. Poněvadž v Korvínových službách nabyl značného vlivu, nitranští kanovníci mu ochotně vyšli vstříc a už 22. ledna 1485 vydali kýžený testament. Z něj se dozvídáme, že tvrz Slavičín (castellum Zlawyczyn) spolu s ostatními moravskými statky má v případě držitelova úmrtí připadnout druhé manželce vladyky z Podmanína – Aleně Orságové z Gutu – a synům z jejich společného svazku: Michalovi, Štefanu a Ladislavovi. Když pak roku 1489 hejtman Podmanický zemřel, připadla slavičínská fortifikace i s městečkem skutečně jmenovaným dědicům. Na počátku 16. století pak tvrzí několik let vládl jiný uherský šlechtic – Juraj Tárczy z Torysy. Pro velké dluhy, do nichž upadl, byl však nucen majetek zanedlouho postoupit nazpět Michalovi z Podmanína. Ten Slavičín i s Brumovem vzápětí prodal Janu Náměštskému z Lomnice.
Jan z Lomnice již 2. července 1519 složil za jeho propůjčení olomouckému biskupovi lenní slib. Když se vykonání téže přísahy syn nového pána, Adam, vzpíral, málem o Slavičín zcela přišel. Zhruba o půlstoletí později od Jana z Lomnice tvrz i s příslušenstvím odkoupil Jan Skrbenský z Hříště. Nejpozději roku 1581 už však vládl zbožím opět uherský šlechtic, a sice Jan Bánffy z Dolní Lindvy. Po něm následovala šňůra dalších držitelů z Uher, kteří se na východní Moravu tlačili v obavách před tureckým nebezpečím. Pro nás nejdůležitějším byl Benedikt Paláždy z Kesejova. Po období jeho vlády v první polovině 17. století totiž začíná být jako vrchnostenské sídlo ve Slavičíně zmiňován zámek. Dnes ještě není možné říci, kdy přesně k záměně už nevyhovující tamní tvrze za pohodlnější a reprezentativnější šlechtické sídlo došlo. A tak vzpomenutím jména tohoto významného držitele Slavičína končíme náš příspěvek, věnovaný dějinám jednoho zvlášť důležitého místního objektu.