(IN: Sazovické noviny 15, duben 2018, č.1, s.15)
Historické počátky Sazovic jsou neoddělitelně spjaty se šlechtickým rodem, který zde ve středověku sídlil. Už první dochovanou zmínku o existenci vesnice nacházíme v přídomku jistého rytíře Vznaty z roku 1362. Více zpráv je však spjato až s dalším držitelem místního šlechtického sídla Bohuškou (Bohuslavem).
Poprvé o něm slyšíme za velmi dramatických okolností. Patrně jeho panoš Adam (Adam cliens Bohuschii) se 18. února 1371 spolu s lukovskou bojovou družinou účastnil přepadu, vyloupení a bestiálního zpráskání fojta ze Zahnašovic. Jeho účinkování ukazuje, že se Bohuška už v této době věrně přidržoval mocného velmože Ješka Lukovského ze Šternberka. Však to byl právě pan Ješek, kdo dal Bohuškovi ze Sazovic roku 1373 zaknihovat (intabulovat) celou ves Sazovice se všemi právy a náležitostmi. Bohuslav okamžitě nechal do zemských desk zapsat na získané osadě věno své manželce Anně ve výši sto hřiven grošů. Celé Sazovice však Bohuška nevlastnil dlouho. Prodal je záhy litomyšlskému biskupovi Albrechtovi a jeho synovci Petru ze Šternberka. K zaznamenání prodeje vesnice do zemských desk došlo v roce 1376. Své sídlo v chotáru Sazovic (patrně dvorec) si však musel ponechat. Nejenže totiž i nadále užíval predikátu „ze Sazovic“, ale jeho syn Jan byl odtud ještě na počátku 15. století pohnán k zemskému soudu. Věno své manželky Bohuška později převedl na ves Břestek (1389). Po odprodeji Sazovic na čas získal i obce Kotojedy a Těšnovice u Kroměříže. Další drobný majetek držel též ve městečku Fryšták, odkud se někdy rovněž psal. A navíc si od Ješka ze Šternberka vysloužil i zástavu čtyř lánů bez jedné čtvrti a tří podsedků ve vesnici Ludslavice u Holešova. Tento majetek se ovšem po jeho smrti navrátil lukovskému pánu.
Bohuška ze Sazovic zemřel někdy na přelomu let 1391 a 1392. Zanechal po sobě ještě nedospělé děti. Jejich poručníkem se stal Ješek ze Šternberka. Ten se aktivně zapojil do posledního válečného konfliktu uvnitř panující lucemburské dynastie v letech 1399-1405. Vést válku byla však již v té době velice nákladná záležitost. Pan Ješek se zadlužil i u Bohuškových potomků. Žaloby na jeho ručitele a bratra Zdeňka ze Šternberka nám přivádějí na světlo Bohuškova syna Jana ze Sazovic. Stalo se tak 23. května 1405. Ve sporech u zemského soudu v Olomouci učinil Jan Sazovický svým plnomocným zástupcem manžela své sestry Anny Václava z Morkovic. V jeho kauze páni soudci stanovili, že Jan ze Sazovic má ty škody, způsobené Ješkem ze Šternberka, „ukázat vladyky zachovalými tak dobrými, jakož je on sám…“ Nález zemského soudu tak potvrzuje, že titul vladykové patří Sazovickým oprávněně.
Jan byl ve svých sporech úspěšný. Soudní cestou získal větší část Količína i nárok na Střížovice. Jako by tušil, že jeho život nebude dlouhý, přijal Jan ze Sazovic svoji sestru Annu na spolek na své majetky. Tak jí skutečně zajistil bezpečné nabytí Břestku i Količína, neboť už v roce 1407 zemřel. Přesto o ně Anna ze Sazovic byla nucena soudně zápasit. Ale dosáhla úspěchu. Přežila husitské války i svého manžela Václava z Morkovic. Naposledy se připomíná v roce 1437. Poté s ní odchází její rod z dějin. Pokud by se čtenář chtěl o sazovických zemanech dozvědět více informací, najde je v příspěvku: Vladykové předhusitského období na příkladu Sazovických z Ludslavic, Fryštáku a Količína, Archivní sborník SOkA Kroměříž 2004, s. 85-99.