(IN: Malovaný kraj 56, 2020, č. 2, s. 7; Magazín Zlín 10, 2021, s. 18)
U nádraží Nyugati (Západní) v Budapešti se táhne Podmaniczky utca (ulice). Nedaleko od ní se nachází malebné Náměstí Fridricha Podmaniczkého (Podmaniczky Frigyes tér). Místa jsou pojmenována po příslušníku starobylého uherského šlechtického rodu. Jeho dávným předkem byl v 15. století známý bouřlivák Blažej z Podmanína. Právě tomuto jazykově slovenskému zemanovi, který válčil nejen v Uhrách, ale i Rakousku, na Moravě či Balkáně, je věnován následující článek.
Drobným uherským šlechticům, jakým byl právě Blažej, skýtala ve středověku obživu i naději na sociální vzestup především válka. Není proto náhodou, že se s ním ponejprv setkáváme uprostřed bratrovražedného boje v sousedních Rakousích. Sloužil zde už tenkráte jako vojenský hejtman knížete Albrechta VI. Přispěl k vítězství svého pána nad jeho bratrem, císařem Fridrichem III. Neobdržel však od něho slíbený žold. Proto spolu s dalšími příslušníky zvláštní vojenské organizace (vznikla v Uhrách), česky dnes zvané „bratříci“, několik let strašlivým pleněním a pustošením země vymáhal dlužné zlaťáky. V roce 1466 se jako bratřický setník vrátil do Horních Uher (dnešní Slovensko). Zde se hlavním centrem bratrských rot stal opevněný tábor u Velkých Kostolan. Avšak zanedlouho se Blažej od svých spolubojovníků odtrhl. Patrně jeho příbuzný Ladislav z Podmanína jej získal do služeb uherského krále Matyáše Korvína. Proto ho již na jaře 1467 zastihneme v postavení hejtmana královského hradu Branč na moravsko-uherském pomezí.
Brzy však Podmanický znovu dostal příležitost uplatnit své vojenské zkušenosti. V sousedních českých zemích vzplál boj mezi husitským králem Jiřím z Poděbrad a částí jeho katolických poddaných. Mezi rebely na Moravě patřil i majitel hradu Malenovice Štefan Bítovský z Lichtenburka a jeho neblaze proslulý bratr Hynek Cornštejnský. Jim a jejich straně vytáhl Blažej na pomoc. Čí zboží na Moravě napadal a hubil především, napovídá účast obou Lichtenburků. Ti měli již dlouhá léta spor s Poděbradem protěžovaným Pročkem z Kunštátu o úřad nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. Jak velmi pan Proček od Podmanického strany trpěl, svědčí jeho zoufalý list olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic. V něm církevního hodnostáře prosil o zprostředkování míru nebo aspoň příměří. Jinak by se, jak sám napsal, „od svých milých i od vašich přátel na bydle jinam bráti musil.“ Blažej vskutku na Moravě zle řádil. Přidělával vrásky dokonce samotnému českému králi Jiřímu z Poděbrad. Dokládají to i dva královy listy. Jeden adresoval svému uherskému protějšku Matyáši Korvínovi a druhý jeho přednímu rádci, ostřihomskému arcibiskupovi Janu Vitézovi. V obou oznamoval, že jejich poddaný, jakýsi „Blasius Bodmenczko“, se spřáhl s velezrádci Markrabství moravského. V této zemi loupí, drancuje a pálí. Žádal proto oba mocné muže, aby Podmanického odvolali zpět do Uher. Nevíme, zda král Matyáš Jiřímu odpověděl. V listu jeho rádci a diplomatu Albrechtu Kostkovi z Postupic ze 17. srpna 1467 však uherský panovník tvrdil, že Blažej jedná bez jeho vůle.
Jak Podmanický přišel k držbě hradu Malenovice u dnešního města Zlín nemáme žádných zpráv. O tom, že na něm skutečně vládl, se dozvídáme jen díky sporu, který měl se svým již zmíněným příbuzným Ladislavem z Podmanína. Ten za česko-uherských válek bojoval jako Matyášův vojenský hejtman na Moravě. V té době si dal u Blažejova kastelána na hradě Malenovicích (in castro suo Manelowicz), Václava Kazalky z Malé Bytče, do úschovy válečnou kořist: 350 zlatých mincí, dobytek, 80 tučných prasat, dvě bečky vína a koření. Vydání těchto věcí se však údajně nedočkal. Proto ještě v roce 1477 žaloval Blažeje u uherského palatina. Svědci vypovídali ve prospěch Ladislava z Podmanína. Jak ale celý spor dopadl, rovněž nevíme. Jistá je jen vyvstalá náramná zášť, kterou ještě po smrti Blažeje dal Ladislav jeho pozůstalým pěkně pocítit.
Dá se předpokládat, že Blažej v roce 1467 nechtěl svou kůži prodávat lacino. Za své služby vzbouřeným moravským šlechticům se tak patrně nechal odměnit malenovickým panstvím. A to nebylo zrovna malé. K malenovickému hradu náleželo tenkráte jedno městečko a 11 vesnic. Není známo, jak si jeho uherský držitel na Malenovicích počínal. Víme jen, že tento hrad v první polovině srpna roku 1470 obléhal samotný král Jiří z Poděbrad. Panovník právě v ležení pod pevností zahájil jednání o nástupnictví polských Jagellonců na český trůn. Nejpozději po Blažejově smrti, tedy v roce 1480, se hrad navrátil synům původního majitele Štefana z Lichtenburka. Ani to však už nic nemění na skutečnosti, že se Blažej z Podmanína stal jedním z prvních uherských šlechticů, kteří se legálně majetkově zachytili na Moravě.
