(Malovaný kraj 60, 2024, č.3, s. 13)
O Bystřici pod Lopeníkem (Bystricz) se nejspíše už okolo roku 1360 zmiňoval hradišťský farář Martin. Jde-li skutečně o ni, pak byla v uvedeném čase sídlem duchovní správy. A to správy nikterak příkladné, jak nám dokládá Martinova poznámka o konkubinátě. Místní kostel, který se zde však nezachoval, by pak ukazoval na zvláštní postavení obce již v dané době. Bohužel se nám však prameny poté o Bystřici na delší čas odmlčují. Z pozdějších zpráv můžeme jen vyvozovat, že již tenkráte stejně jako sousední Bánov osada správou náležela k zeměpanskému hradu Brumov. Dvorské desky, do nichž se zaznamenávaly operace s panovníkovým majetkem, se na Moravě naneštěstí nezachovaly. Proto dnes neumíme říci, kdy se vesnice stala manstvím. Lze jen usuzovat, že se v postavení léna nacházela už ve 14. století. Což ve zkratce znamená, že Bystřici spolu s příslušnými nemovitostmi její vlastník – nejpravděpodobněji moravský markrabě – propůjčil šlechtické osobě. Nový uživatel pak musel ve stanovené době složit manskou přísahu, jíž se zavázal v případě potřeby věrně sloužit svému lennímu pánovi (markraběti nebo tomu, komu on postoupil svá práva) zejména vojensky. Obdobný postup byl ve středověku obecnou praxí. Jen v brumovské zeměpanské doméně se již před propuknutím husitství nalézala podobných drobných lén celá řada. Zmíněný manský systém zde měl nejspíše sloužit k obraně východomoravského pohraničí před vpády ze sousedních Uher. Válčení tudíž bylo manům hlavním zaměstnáním.
O Bystřici (pod Lopeníkem – dále dle středověkého úzu jen Bystřice) pak znovu čteme až 30. května 1405 v souvislosti s loupeživým vpádem, který se zde odehrál. V půhonných knihách nalézáme latinský záznam z toho data, který v překladu zní asi následovně: „Hynče z Kojšova pohoní Václava z Prosenice a z jiných statků příslušným k Olomoucké cůdě ze 200 hřiven grošů, že mně a mým lidem ve vsi Bystřice pobral a uloupené složil na hradě Světlov, kdež tehdy purkrabí byl a ten samý Hynče ani jeho pán mu k tomu nezavdali žádnou příčinu. Pohoní téhož s lidmi. Poručníka činím Petříka z Lichtnova na zisk i na ztrátu a mám k němu (Václavovi) více mluviti.“ Z téhož pramene pak ještě vyčteme rozhodnutí pánů soudců v Olomouci z 9. ledna 1406 o odkladu celého případu k následujícímu zasedání soudu v Brně. Více se o celé kauze najít nepodařilo.
I tak nám zpráva poskytuje celou řadu cenných informací. Tou nejdůležitější je skutečnost, že poprvé slyšíme o protagonistovi této stati Hynkovi z Kojšova (dnešní Kolšov). Ten se v držení Bystřice musel nejspíše nalézat již v závěru 14. století. Václavem z Prosenice totiž zřejmě bude míněn týž Václav, který se jako purkrabí na Světlově a Zlíně (obojí majetek patřil světlovským Šternberkům) znamenal v písemnostech již od roku 1383. Nejpozději v roce 1399 se sňatkem s Elškou ze Šternberka stal pánem na Světlově Vok Jičínský z Kravař. Se změnou pána snad došlo i k výměně purkrabího. Protože ale v letech 1399-1405 řádila na Moravě válka mezi příslušníky panující lucemburské dynastie, zemský soud nezasedal. To byla nejspíš příčina, proč se Hynče domáhal spravedlnosti až v roce 1405. Jednu důležitou informaci si však rytíř z Kojšova odnesl s sebou na věčnost. A sice kdo byl oním lenním pánem, jehož v žalobě zmínil.
V roce 1405 na Moravě skončil vzpomenutý konflikt mezi Lucemburky. Očekávaný pokoj zde však ani poté nezavládl. Zástavní pán brumovské domény Petr Plumlovský z Kravař se dostal do majetkových sporů se skupinou šlechticů v čele s Lackem z Kravař a Helfštýna. Lackův synovec a světlovský pán, Vok Jičínský z Kravař, loupeživě přepadl Bánov. Na čí misku vah položil Hynče svůj meč, pro absenci zpráv nevíme. V roce 1415 sice vlivem Lacka z Kravař (potažmo jeho druha Jaroslava ze Šternberka) zpečetil stížný list do Kostnice proti hanebnému upálení M. Jana Husa. To už ovšem Petr Plumlovský byl několik let po smrti. Svou profesi – zacházení se zbraní – však Hynče zřejmě ovládal dobře. Svědčí o tom jeho poměrná zámožnost. Patrně si v Bystřici vystavěl sídlo a vlastnil například perlový věnec, který si cenil na 50 hřiven grošů (1 hřivna = 64 grošů). Důvěřivě jej však půjčil Urbanu Bronci z Kaňovic. Ten šperk zastavil židům za neznámý finanční obnos. Marně se Hynče domáhal jeho navrácení. Nezbylo mu než Bronce žalovat u zemského soudu v Olomouci. Zároveň spolu s Kunáškem z Biskupic pohnali k zemskému právu Václava Lžičku z Kozojed. Oba se za něj zaručili za vrácení dluhu panu Čeňkovi z Drahotuš, a teď museli dlužné peníze sami splácet. Opět však Hynče doplatil na svoji důvěřivost. Urban Bronec jej spolu s úmluvčími odvedl od soudu se závazkem, že všechno napraví. Leč nestalo se tak. Proto Hynče viníka 5. června 1417 žaloval znovu. Páni na soudu dali bystřickému manovi za pravdu, avšak uhrazení škod se nedočkal. Mezitím jej Jaroslav ze Šternberka a Světlova učinil plnomocným procesním zástupcem ve sporu o zastavený díl vesnice Komňa. Tato skutečnost dává tušit, na kterého velmože ve svém okolí se rytíř z Kojšova orientoval. Dne 10. června 1419 pohnal Hynče z Bystřice Bronce z Kaňovic i Václava Lžičku z Kozojed k soudu znovu. Opět páni soudci rozhodli v jeho prospěch. Svědčí o tom Hynčovo placení přísudu (přisouzení). Rozsudek však byl vynesen 13. ledna 1420, tedy v době, kdy už v Čechách vřela husitská revoluce. Je tedy otázka, zda se bystřický man skutečně dočkal náležitého odškodnění. Válečné služby však začaly být nadmíru žádané. Pro rytíře z Bystřice nastala příhodná doba se znovu obohatit i udělat kariéru. Ovšem samozřejmě pod stále přítomným rizikem násilné smrti. Můžeme jen spekulovat, že se jako člen klientely Jaroslava ze Šternberka a Veselí na straně uherského krále Zikmunda Lucemburského zúčastnil 1. listopadu 1420 bitvy pod Vyšehradem. Husité tady moravskou šlechtu doslova zdecimovali. Padl zde i jeho pán. O jménech zahynulé nižší šlechty, bohužel, se kronikář nezmínil. Během husitských válek a po nich však už není jméno našeho protagonisty slyšet.
Jednu skutečnost je ovšem v souvislosti s ním ještě třeba zmínit. V zápisech půhonných knih z druhé půle desátých let 15. století je psán „z Bystřice“. Nejspíše tak sídlil na tvrzi v Bystřici (pod Lopeníkem). Snad ji dokonce sám nechal zbudovat. Výslovně je ovšem pevnůstka zmíněna až v zápisu zemských desk z roku 1490. V té době však už byla zničená (tvrzišče).