Kdy Zlín dosáhl městského postavení

(IN: Kdy Zlín dosáhl městského postavení, Noviny pro Zlínsko 2, č.1, s.V ze 7.ledna 2000)

Často v odborných kruzích i laické veřejnosti padá otázka, odkdy je Zlín městem. Jaký status vlastně měla  obec, než zde začal podnikat Tomáš Baťa? Má vůbec nějaké  starší dějiny? Novodobý vzhled centrální části dnešního Zlína nějaké  dávnější minulosti zrovna nenasvědčuje. A ještě i dnes  můžeme zaslechnout hlasy pamětníků, vzpomínající zde na  začátku tohoto století spíše větší vesnici, kterou zastiňovaly blízké Vizovice či Napajedla. Tyto a další obdobná hodnocení však jsou jen důkazem vlastní nespolehlivosti. Chceme-li skutečně najít pravdu o minulosti významné východomoravské aglomerace, je třeba podstoupit náročné pátrání v archivních záznamech.

"Tempora mutantur" aneb jak říkali už staří Římané, časy se  mění a těmto změnám podléhá všechno kolem - včetně nás samotných. Již starší badatelé, kteří si kladli podobné  otázky, jaké jsme předestřeli hned v úvodu, došli na základě seriózního výzkumu k překvapivým závěrům. Zlín je velmi prastarou osadou, které se už ve 13. století dostalo městského stavebního uspořádání. V písemnostech je poprvé  vzpomenuta v roce 1322 již jako městečko (lat. oppidum). Ještě do konce středověku se Zlín stal ve všech směrech nejčileji se rozvíjejícím sídlištěm a v době předbělohorské dokonce čněl na špici mezi městy a městečky v obvodu vymezeném zlínským okresem. Pak ale přišli pohromy třicetileté války, nepřízeň šlechtických majitelů, epidemie a další útrapy, z nichž se obec dlouho nedokázala docela vzpamatovat. O všech těchto peripetiích přinášely archivní prameny hodnověrné informace.

Jedna důležitá otázka však přetrvávala. A to ta, již jsme uvedli hned na začátku: kdy Zlín vlastně dosáhl postavení statutárního města? Neexistuje totiž historický dokument, v němž by bylo jasně řečeno, že se  městečko od nynějška stává městem. Přesto se historici a archiváři nevzdávali naděje. Změna vnímání statusu sídliště  společností přece musela najít i odpovídající odezvu v pramenech oné doby. Prakticky až do nedávné doby proto panoval názor, že se přelomem v jeho postavení stalo udělení městských práv Zlínu 1. listopadu 1397 Zdeňkem ze  Šternberka a Lukova, což bylo označováno jako akt "povýšení" na město.

Obdržení stejných městských výsad, jaké měla tehdejší panovnická rezidence Brno, vskutku znamenalo výrazné zvýšení právních a hospodářských možností i společenské prestiže středověkého městečka. Jeho usedlíkům se tím přiznávalo hrdelní soudnictví, užívání pečeti, vedení městských knih, volné stěhování, osazování a provoz živností, i jiné  svobody. Jen pro zajímavost: sousední Vizovice až do roku 1539 neměly vlastního hrdelního soudu a tak obyvatelé celého vizovického klášterství se museli při projednávání  těžších případů pro naučení a ortely obracet právě do Zlína. Ani propůjčení tak mimořádných práv městečku však ještě nezakládalo změnu jeho statusu. Navíc se při formulaci závěru nepřihlédlo k úrovni oprávnění naší šlechty i k  nejprůkaznějšímu pramenu pro zodpovězení naší hádanky - zemským deskám. Do nich si noví majitelé nechávali zaknihováním (intabulací) pojišťovat čerstvě nabytý  pozemkový majetek proti případným nárokům či dokonce usurpaci. Proto důsledně dbali, aby zde vyznačení statusu každé obce skutečně odpovídalo jeho soudobé klasifikaci. A v deskových záznamech je Zlín v průběhu 15. století nadále  zaznamenáván jako městečko. V první půli 16. věku se ovšem v uvedeném materiálu lokalita nevyskytuje, neboť zůstávala v rukou jednoho rodu - Tetourů z Tetova. Právě v tomto nejkritičtějším období ji nacházíme v jiných písemných pramenech střídavě označovánu městem i městečkem. Na základě těchto i dalších údajů  tudíž v poslední době převládlo tvrzení, že není možno na základě písemných, ani jiných pramenů rozlišit přesnější  termín, od něhož lze považovat lokalitu za město.

Jak už bylo naznačeno, ne všechny dochované prameny mají však stejnou výpovědní hodnotu. Vždy je třeba přihlížet, jakou roli v tehdejší společnosti hráli jejich vydavatelé, i jaký mohli mít důvod k vyslovené titulaci sídliště. A opomnělo se taky na jednu důležitou věc. Společnost na  přelomu středního a nového věku měla svá vlastní pravidla, právní a sociální zvyklosti i pojímání všeho dění uvnitř i vně sebe sama. Její mentalita se diametrálně lišila od té naší. A k tomu, abychom mohli vyřešit danou otázku, je nezbytné se seznámit s jejím vlastním vnímáním dříve, než se rozhodneme vyslovit jakékoliv stanovisko. Na základě takového šetření dojdeme k překvapivému poznání, jak závažnou roli pro určování postavení obce již od doby vzniku prvních měst u nás sehrával panovník. A to dokonce i u sídlišť, jež mu bezprostředně nenáležela - tedy poddanských.  Jen on a nikdo jiný měl právo kteroukoliv obec jednorázovým povýšením vyzdvihnout na vyšší statutární úroveň. Už jen titulace, jakou ji obdařil v privilegiu jím samým vydaném, stávala se důležitým kritériem pro vnímání postavení osady celou společností. Z toho nám tudíž vychází, že v období  monarchie zeměpánu vždy náležela svrchovaná pravomoc k určování statusu dané lokality.

Z nastíněného šetření tedy vyplývá následující zjištění. Chceme-li vysledovat, odkdy lze mluvit o Zlínu  jako o městě, je třeba hledat jeho označení v listinách, které nesou panovníkovu pečeť. A těch zase v městském archivu není tak mnoho. Hned první dochované královské privilegium, jehož se Zlínským dostalo, udává  datum 8. října 1509. Jím Vladislav Jagellonský "dva  jarmargky dáti a znovu vysaditi" místním měšťanům ráčil. Už samo udělení tak závažných výsad svědčí o dosažení značné  hospodářské úrovně obdarovaným sídlištěm. Výroční trh (jarmark) totiž prolamoval výrobní a prodejní monopol místních cechů. Aby přinášel obecní pokladnici i zdejším usedlíkům tučný zisk a mohl tak být trvale provozován, předpokládal značnou profesní úroveň místních řemeslníků a  kupců, jež museli dokázat obstát v náročné konkurenci. A právě v  tak závažném dokumentu král označil Zlín za město.

Rovněž v dalších písemnostech, vydaných panovníky, je Zlín od této doby nazýván městem. Nemůžeme sice tvrdit, že se obec v roce 1509 stala městem, můžeme však říci, že v udané době dosáhla stvrzení svého městského statusu. V některých zprávách je ovšem i po tomto datu uvedena jako městečko. Abychom mohli zodpovědět, proč tomu tak bylo, museli bychom se ptát, kdo měl jaký důvod jej takto označit. Pro vyložení a dokreslení uvedeného názoru by bylo asi třeba  obsáhlejšího výkladu, pro nějž zde ovšem chybí prostor. Ale více k tématu ostatně případní zájemci mohou najít ve sborníku Slovácko 40, 1998, str.143-160 (příspěvek pod názvem "Městská právní fundace a statutární postavení středověkého Zlína"). Ve všech následných panovnických listinách však už Zlín figuruje pouze jako město. I na základě toho, co zde již bylo vysloveno, však lze bezesporu konstatovat, že rok 1509 je onou hledanou hranicí, od níž můžeme o Zlínu bez nadsázky hovořit jako o městě.

Kontakt

Milan Krajča krajim@centrum.cz