U příležitosti výročí 500 let světové reformace (IN: evangelický měsíčník Ohlednutí, červen 2017, s.4-6)
Představte si, že byste byli odsouzeni na smrt upálením. Stáli byste na dřevěných špalcích, připoutáni řetězem ke tlustému trámu a obloženi dřevem i slámou, politými smůlou. Všechno je připraveno k zapálení. Náhle by k vám přišli dva představitelé vládní moci a dali by vám nabídku: „Jestli se zřekneš víry v Ježíše Krista a poslušnosti jeho učení, budeš ušetřen hrůzné smrti. Máš poslední příležitost se rozhodnout a zachránit si život.“ Co bys udělal/a? Zřekl by ses Pána Ježíše, aby jsi byl propuštěn na svobodu, nebo bys mu zůstal věrný a prožil ukrutnou smrt v plamenech ohně? Přemýšlejme chvíli nad sebou! To prožíval M. Jan Hus. V posledních minutách před zapálením hranice dostal možnost vzdát se učení Pána Ježíše a zachránit si život. Hus se rozhodl, že zůstane P. Ježíši a jeho učení věrný a zemřel v hrozných bolestech v plamenech ohně. Rozhodl se, že všechno, co věřil, učil a kázal neodvolá, že se Krista nezřekne. A neodřekne se ani těch tezí Johna Wicliffa, které mu byly podsouvány (např. učení o remanenci eucharistie), jež on však prokazatelně od svého anglického učitele nepřevzal. Betlémský kazatel nebyl právník. Přesto věděl, že podle tehdejší církevní encyklopedie odvolání znamenalo doznat se k bludu. Nechtěl zmást své posluchače, jejichž spása mu ležela na srdci v prvé řadě. Zachoval se podle Kristova příkladu (Jan 10, 11): „Dobrý pastýř položí svůj život za ovce!“ Raději volil strašlivou smrt. Mistr Jan pak pronesl nebývale odvážnou větu. „Pro tu pravdu evangelia, kterou jsem celý život psal, učil a kázal, dnes vesele chci umříti.“ A když byla hranice zapálena, Hus začal zpívat nábožnou píseň. Zbožný popěvek však záhy přerval příšerný křik, vyvolaný nezměrnou trýzní škvařícího se lidského masa. Tak hrůzostrašným způsobem dle očitého svědka český mučedník v plamenech dokonal.
Mám na vás otázku: Byl Hus „moudrým mužem“, anebo „mužem bláznivým“? Mohl přece říci jediné slovo „odvolávám“, a byl by si zachránil tělesný život. On však zůstal Pánu Ježíši a jeho učení věrný! Byl moudrým nebo bláznivým? Držel se zaslíbení Pána Ježíše: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben moudrému muži, který postavil svůj dům na skále (Mt 7, 24).“ Mnozí si jistě kladou otázku: je učení Ježíše Krista věčnou pravdou, pro kterou stojí za to trpět a dokonce i umírat v plamenech ohně? Anebo je to jen lidské učení, které je možné klidně jako nepotřebné odložit stranou, kdykoliv se nám zrovna nehodí? Tak jako každé jiné lidské učení? Hus byl přesvědčen, že učení Ježíše Krista, které osobně prostudoval, uplatňoval ve svém životě a lidem zvěstoval, je jedinečné a jediné učení, které je věčně platnou pravdou.
Hus napsal z vězení v Kostnici dne 25. června 1415 tato slova: „Jeden doktor mi řekl, že ať bych ve snaze podvolit se koncilu učinil cokoliv, vše je pro mne dobré a dovolené; a dodal: „Kdyby koncil prohlásil, že máš toliko jedno oko, ačkoliv máš dvě, bylo by tvou povinností vyznat s koncilem, že tomu tak jest.“ Odpověděl jsem mu: „I kdyby mi to tvrdil celý svět, já maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí.“ Koncil církve chtěl mít větší autoritu než zjevená Pravda a Boží slovo!
Kristovo učení je učením pravdy, které nám lidem ukazuje, jak máme žít, aby náš život měl pravou kvalitu, smysl a jasný cíl. To učení nám sděluje, že jsme Božím stvořením, které Bůh miluje a skrze Krista nám nabízí věčný život v Božím království lásky, spravedlnosti i pokoje. Mistr Jan Hus byl přesvědčen, že učení Ježíše Krista je jediné učení pravdy, které má věčnou platnost v současnosti i ve věčnosti. Jak se dívají na Ježíšovo učení lidé 21. století? Jistě velmi různě. Mnozí lhostejně a jiní dokonce s opovržením. Současný duchovní stav Husova národa je bez nadsázky tristní. My však máme jednu velikou výhodu. Můžeme se na Ježíšovo učení podívat s odstupem dvou tisíciletí. Ježíš Kristus jednou řekl z lidského pohledu troufalá slova: „Nebe i Země pominou, ale má slova nepominou (Mk13,31).“ Jistě ho poslouchali lidé, kteří si pomysleli: „Jak si chce tento člověk zajistit, aby jeho slova nepominula? Vždyť na této zemi žilo už mnoho mocných a vzdělaných lidí, avšak jejich slova jsou dávno zapomenuta.“ Když dnes promýšlíme Ježíšovy výroky, tak konstatujeme, že je to vskutku nepochopitelný zázrak. Ježíšova slova jsou ve 21. století přeložena už skoro do tří tisíc jazyků a do dalších stovek jazyků jsou v současné době překládána. Nikdo z nejmocnějších a nejvzdělanějších lidí se mu nevyrovná. Kdo je tedy Ježíš Kristus, že jeho slova jsou nezapomenutelná a nezničitelná? Dnes věří Ježíši Kristu a jeho učení dvě miliardy a 200 milionů lidí po celé Zemi.
Ježíš Kristus vyřkl i jiná slova o své totožnosti. Známe všichni větu, kterou pronesl ke svým učedníkům: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne (Jan 14, 6).“ Každá cesta někam vede, má svůj cíl. Ježíš sděluje, že on je jedinou cestou, která vede ke spáse a k nebeskému Otci. Ježíš také udává, že je bytostná PRAVDA (Jan 14, 6). Pilátovi při výslechu řekl: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas (Jan 18, 37).“ Kristus prohlašuje, že je zdrojem ŽIVOTA (Jan 4, 14) a vítězem nad smrtí. V Betanii, nedaleko hrobu, ve kterém leželo Lazarovo tělo již čtvrtý den a bylo v rozkladu, Ježíš prohlásil: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít (Jan 11, 25).“ Ježíš nemluvil prázdná slova. Za chvíli se o tom přesvědčili všichni, kteří byli očitými svědky, jak Ježíš zavolal Lazara z hrobu k novému životu. Měl skutečně moc nad smrtí. Vrchovatě to dokázal i svým zmrtvýchvstáním.
Štefan Varga rád připomíná skutečnost, že kdo se upřímně pídí po tom, zda křesťanský Bůh opravdu existuje či ne, tomu náš Pán vydá jasné svědectví o svém bytí a moci. Je to přece živá bytost! Jsme proto vyzýváni: „Okuste a uzříte, že Bůh je dobrý (Žalm 34, 9).“ Mistr Jan Hus uvěřil Ježíši Kristu a jeho učení přijal jako učení pravdy. Věřil, že mu podle svých zaslíbení zajišťuje věčnou, blaženou budoucnost v Božím království pokoje a spravedlnosti. Zde na zemi byl označován jako kacíř, nejnověji reformátor církve. V srdcích skutečných věřících však zůstává především věrným Kristovým svědkem.