(IN: Zlínské noviny VI, č.6, s.4 ze 20.1.1995; Magazín Zlín 4, 2015, s.13)
Málokdo asi ví, kde leží vesnice Lačnov. Jen těm znalejším topografie se název spojuje s dědinkou, choulící se na Valašskokloboucku při pomezí okresů Vsetín a Zlín. Valnou představu o její poloze jistě neměli ani zlínští sousedé v době, kdy konšelskou radu začal zaměstnávat případ měštěnína Cábaly.
Prameny neudávají, kdy přesně celý příběh začal. Víme jen, že počátkem druhé půle 15. století vedl Cábala v Lačnově mlynářskou živnost. Tamní fojtce však nedal jeho prosperující mlýn spát. Až jej jednou skutečně obžalovala u pana Bernarda z Cimburka.Tento pán totiž v ty časy držel zeměpanský hrad a zboží Brumov, k němuž náležel i Lačnov. Tvrdila, že Cábala má ten majetek od ní v zástavě. Jak ale vyznělo svědectví dědiny, mlýn odstarodávna spravoval Cábalův rod. Spor se vlekl a mezitím pan Bernard zemřel. Brumovská doména poté připadla jeho příbuznému a nástupci Janu Jičínskému z Cimburka, jemuž ji král Jiří z Poděbrad v roce 1466 a 1467 zastavil. Dále pan Jičínský získal do zástavy i majetky vizovického kláštera. A před jeho úředníka, pana Skrbenského, se konečně celý spor dostal. Ten nechal Cábalu osm dní a nocí mořit vězením, dokud on se nezavázal, že nejpozději do tří dnů mlýn prodá. Aby se dostálo tehdejším obyčejům, musel se někdo za provedení slibu zaručit. A právě v tuto dobu přišel za svojí záležitostí do Brumova lačnovský usedlík Beněk. Jeho se Cábala pokoušel uprosit o rukojemství. Avšak teprve, když panský úředník slíbil, že rukojmí nebude muset složit hotové peníze a navíc prodloužil lhůtu k prodeji na dvě neděle, zaručil se „pod pěti hřivnami (jedna hřivna se rovnala 64 grošům)“ za svého souseda.
Mlynář se dlouhý čas nemohl s rodným stavením rozloučit. Až nějakou dobu po vypršení lhůty mlýn skutečně prodal. Odešel pak do Zlína, kde se usadil. Krátce po jeho odchodu lačnovský mlýn vyhořel. Cábala byl nařčen, že jej zapálil a peníze, jež měl z prodeje dostat, mu Lačnovjané obstavili. Zlínská obec však dosvědčila jeho nevinu. Cábalův nový pán Petr Roman z Vítovic (na Zlíně se připomíná v letech 1437-1472) jej proto poslal se svědeckými listy za Janem Jičínským, aby se u něj očistil z obvinění. Cábala velmože zastihl v přítomnosti pana Skrbenského na brumovském hradě. Oba šlechtici uvěřili v jeho nevinu a také rukojmí mu propustili ze závazku. Když si však Cábala přišel do Lačnova vyzvednout zadržené peníze, někdejší ručitel Beněk si deset zlatých ponechal, jakoby dál byl ručitelem. Marně se s ním nedávný soused přel.
Čas plynul. Morava byla sužována válkami s uherským králem Matyášem. Právě jeho vojenskému veliteli Ladislavu z Podmanína se podařilo brumovskou zástavu získat. V důsledku toho však musel sám vést spor s olomouckým fojtem Stanislavem Cvilinkem, který si hrad Brumov i se vším příslušenstvím nárokoval. A Beněk se stále k vydání zadržených peněz neměl. To vedlo zlínskou městskou radu, podporovanou vrchností, k zadržování osobního majetku těch brumovských poddaných, kteří se zastavili ve Zlíně. Tím však pouze došlo k eskalaci napětí mezi obyvateli i držiteli obou panství. Když se nepokoje trochu utišily, obrátil se Cábala s celou záležitostí jak na moravského zemského hejtmana Ctibora z Cimburka, tak i na zlínské právo. Pan Ctibor nechal lačnovskou dědinu samu rozhodnout a ta deset zlatých přiznala Cábalovi. Zlíňané však raději požádali o pomoc hradištské měšťany. Ale v (Uherském) Hradišti nedokázali najít spravedlivé řešení. Obrátili se tedy s žádostí o naučení, jak spor rozsoudit, do Brna. A až odtamtud přišlo konečné rozhodnutí, jímž se Cábalovi dostalo zadostiučinění a skončil vzrůstající svár. Jeho znění na závěr uvádím: „Na to vás naučujem! Jakož Beněk ve svej žalobě klade, že za času pána Jičínského městečka Brumova páně úředníku Skrbenskému slíbil rukojmě za Cábalu v pěti hřivnách, a že ten úřadník Beňkovi řekl: Slyš, nedáš za Cábalu nic svého; a Cábala klade v svej odpovědi, že se jest před pánem a úředníkem z nařčení tak vyvedl, že jej i jeho rukojmí pán a úředník propustil, a že naň Beněk nic nedal; i poněvadž Beněk pro to rukojemství za Cábalu nic nevydal, protož Cábal není povinovat Beňkovi co navracovati a má jemu to propuštěno býti, čemu jest ku právu od Beňka obstaveno.“