Rusi v Otrokovicích a Napoleon

(IN: ZVUK Zlínského kraje, zima 2005, s.36-37; Malovaný kraj 5, 2013, s.9)

Tak významnou strategickou roli, jakou před více než dvěma sty lety Moravě přisoudil vrchní ruský velitel Michail Illarionovič Kutuzov, nehrála země nejméně od dob třicetileté války. Slavný vojevůdce se obratným manévrem vyhnul bitvě, kterou se mu u dolnorakouského Amstettenu pokusil vnutit Napoleon a spolu s vojsky habsburské monarchie spořádaně ustupoval do nitra Moravy. Nezasáhl dokonce ani tehdy, když takřka před jeho zraky francouzská armáda obsadila Brno. Směřoval k Olomouci, kde hodlal vyčkat, až z jihu dorazí italské pluky arcivévody Karla Habsburského a ze severovýchodu ruské posily, vedené I. N. Essenem. Uskuteční se právě na Moravě premiéra pozdějšího Napoleonova debaklu v Rusku?

Kutuzovovy plány naráz zhatil příjezd Alexandra I. Romantický mladý car zcela podlehl lichotkám své kamarily i podvrženým zprávám o rozkladu francouzské armády. Společně se svým rakouským spojencem, císařem Františkem I., vydal rozkaz k boji. A slovo absolutistických vládců mělo tenkráte váhu zákona. Tak se blízko městečka Slavkova rozpoutala 2. prosince 1805 krvavá jatka, která vstoupila do dějin pod francouzským označením „la bataille de trois empereurs (bitva tří císařů)“. Jejich neblahý ohlas nacházíme i v písemných pramenech a ústním podání z východní Moravy.

V návaznosti na vzpomenuté pohnuté události přináší tento příspěvek kronikářský fragment, který se zachoval v gruntovní knize obce Otrokovice. Psán je kurentem ve výrazném nádechu východomoravského dialektu. Jeho autor, důvod i doba pořízení (nejdříve ovšem více než rok po bitvě) nejsou dosud známy. Nevíme dokonce ani, zda neexistovalo či snad neexistuje na jiném místě pokračování záznamu. Avšak už samotný fakt, že se nachází v písemnosti určené k zachycování daleko jiných údajů, ukazuje, jak nesmírně silný dojem v myslích východomoravských současníků uvedené vojenské události ještě dlouhý čas zanechávaly.

Pozoruhodná je rovněž i přes naznačený časový odstup poměrná přesnost zpráv. Autor vzpomněl porážku ruského (a rakouského) vojska v počtu okolo 80 tisíc v roce 1805 u Brna, které bylo skutečnému bojišti blíže než Slavkov. Zaznamenal příchod Essenových jednotek (ca 13 tisíc mužů), které už k dějišti dramatu nestihly dorazit. Jejich postup správně lokalizoval na východním břehu Moravy. Koncentrace ruských posil na udaném prostoru se podle našeho předního odborníka na napoleonské války L. Vykoupila neřídila taktikou, ale holou nezbytností. Olomoucko i Prostějovsko totiž předchozí ruské vojsko údajně tak důkladně násilně vyrabovalo, že se ocitly bez potravin a dalších potřeb. Na Kutuzovův rozkaz bezprostředně po bitvě pak Essen skutečně směřoval k Holíči na dnešním západním Slovensku. Předstíraná obrana ústupové cesty na Olomouc carským generálem Bagrationem oklamala Napoleonova švagra, J. Murata a přivedla francouzskou jízdu už 3. prosince do Žlutavy, Kroměříže i Prostějova, zatímco oba monarchové se zbytky poražené armády prchali k Hodonínu. Zjevnou povahu autentického svědectví má líčení průběhu zastávky ruského oddílu v Otrokovicích i pobyt francouzské jednotky v délce 34 dnů (spíše ale 24 dnů) u Napajedel. Ale i porážka Pruska Napoleonem v říjnu 1806 (4.-10.10. u Jeny a Auerstädtu) a následné tažení proti jeho spojenci do ruského záboru Polska bylo dějinnou skutečností.

Je opravdu škoda, že momentálně nelze s jistotou určit autora zajímavého, byť i neuměle psaného dokumentu v otrokovické gruntovní knize. Zůstává tak do budoucna jeden drobný úkol pro zlínské historiky. My se prozatím spokojme s následnou edicí textu, který nám po sobě zanechal. A to včetně cenových údajů, které jeho kronikářská zpráva ve svém úvodu podává.

Zde se památka znamená, co se za času ouřadu purmistra Jana Vlčka a fojta Tomáše Klhůfka, ouřadních Jana Mrázka, Jana Citovskýho, Tomáše Vaculíka, Václava Kojiša, učitela a spolu písaře France Moučky [dělo]: že 1805 roku platilo se zboží 1 měřica¹ žita^2a za 16 zlatých, 1 měřica rži^2b za 15 zl., 1 měřica ječmena 10 zl., 1 měřica ovsa za 8 zl., 1 štvrt kaše prosnej za 4 zl. 30 krejcarů, 1 pár syvotů na 7 lentů³ za 350 zl., 1 sedlský kůň za 170 zl.

V tom roku taky byla vojna s Francúzem. Vojna ta juž byla se začala v roku 1789. Až v tom 1805^tým mašírovali Muškvani⁴ neb Rusi na toho Francúza k Brnu, a tam bylo Rusa poraženo od Francúsa 80 tisíc, u toho Brna. A pak mašírovalo ještě na sekuř⁵ k Brnu ruskýho vojska 13 tisíc, a ti potom juž k Brnu nedošli a obrátili se na Otrokovice. Tak tu bylo vojska 800 mužů, takže celou noc moseli lidi na tři place vařit. A táhli potom k Holíču do Uher. Za Moravu ale nemohli Rusi jíti, poněvadž na Zuttavech^6a, ve Spytinově^6b a všudy za Moravú byli Francúzi. Nebo na napajedelským mostě za Moravú stáli Francúzi na jednom konci a císařští vojáci na druhým konci od Napajedel jakošto piketa⁷. Pak  potom Ti Francúzi byli zde za tou Moravú 34 dní, a potom odešli. Pak se potom udělaja s císařem štylštand⁸. Táhl potom v měsíci říjnu v roku 1806 táhl na Prajza⁹ a zebral jemu celou brandeburskú krajinu¹⁰ v 14^ti dnech, takže jej, co nezbil, tak všechno vojsko prajský rozplašil Francúz a táhl na Rusa do Polska.